Jdi na obsah Jdi na menu
 


František Pechar

František Pechar

Narozen 1802 v Málkově. V roce 1822 se stává pomocným učitelem v Hudlicích. Učitelem se stává na žádost Josefa Seydla, který žádal pomocníka,  neboť byl už stár a úřad nemohl už dobře zastávat.

Školního mládence Františka Pechara přijímal c.k. školní dohlížitel vikář Jan Malik z Hořovic, dne 13. prosince roku 1922.

Více než na vnitřních zájmech o školu zaleželo starému kantorovi Josefu Seydlovi na hmotném zajištění existenčním, v němž školné bylo položkou nejdůležitější. Vybíral tzv. sobotální mzdy od žáků, jejichž rodiče byli schopni školné platit.

František Pechar bydlel v rodině pana Seydla, kde dostal prádlo a stravu, po dvouletém trpkém soužití píše František Pechar lokalistovi P. Grábovi: „Vy sám jste se přesvědčil, že mám odůvodněnou příčinu na stravu, kterou mi můj principál udílí, často si stěžovati, vím , že jsem mu břemenem, neboť on sám trpí nedostatkem. O nějaké odměně, pochvale za pilnost a svědomitost ve škole při práci s dětmi není ani zdání“. V tom se Pechar zmýlil. Jeho upřímná snaha při vší hmotné bídě neutuchající, dobyla mu přízně nejen u rodičů, ale i u duchovního správce P. Grába a vikáře Malika.

 Dopis pak uzavírá prosbou o přímluvu u vrchnosti, aby mu nějaký plat byl určen ke slušnému živobytí. Neboť bylo-li hmotné opatření pomocníkovo bídné, nyní, kdy se stal v nové budově samostatným učitelem v první třídě, byl jeho ubohý stav ještě patrnější. Pomocník Pechar zůstal na počátku roku 1825 úplně bez příjmů, bez prostředků k živobytí a nezbylo mu nic jiného než žít na dluh.

První kdo se chudáka Pechara ujal byl lokalista P. Gráb, ten po dlouhém jednání s vrchnostenským úřadem na Křivoklátě získal pro Pechara jakýsi plat, ale na vzetí v platnost marně čekal, dál žil na dluh.

Bída tlačila principála Seydla i Pechara. Toho ovšem mocněji, že chtěl všeho nechati a z Hudlic utéci.

Konečně přichází slušná prosba vikáře Malika,  18.5.1828 knížecímu vrchnostenskému úřadu, „aby se ráčil skloniti a provisorium pro pomocníka Pechara, krajským úřadem navržené, aby bylo brzo vyřízeno“. Dále na jeho pilnost ve vyučování, na jeho dobrý způsob jednání s dětmi a jeho vzorné mravní chování, aby zřetel byl vzat, v dosavadních poměrech by to sotva vydržel.

Musel mít Pechar skutečně velkou lásku k dětem a k učitelství, když ještě za těchto okolností učil.

Nakonec mu byl plat vyměřen, část v naturáliích , část v hotovosti.

Ubohý Pechar za osm let školské dřiny odchází z Hudlic s dluhem a stěhuje se do Nového Strašecí  jako učitel, s kapsou prázdnou a jistě zatrpklý k Hudlicům.

V Novém Strašecí se stal na obecné škole řídícím učitelem. Vybral si ho jako svého nástupce sám Václav Preinhelter. Učitel František Pechar a podučitel Matěj Belleda žádali městskou radu v Novém Strašecí o obvyklý 150% roční přídavek ke svému služnému. Bylo jim v tom vyhověno s trpkou poznámkou, že je to jen dar, který se poskytuje proto, aby učitel své povinnosti konal lépe než doposud. Bylo jim také k tomu řečeno, že mají větší přijmy než učitelé jinde a pokud přesto trpí, aby to přičetli nezřízenosti své domácnosti. František Pechar byl řídícím učitelem v Novém Strašecí až do roku 1858.

František Pechar se dne 17.1.1832 v Novém Strašecí žení s Josefou. Mají spolu dceru Karolínu, která se vdá za Jana Vyšína a stěhuje se do Prahy. Za dcerou se po smrti svého manžela stěhuje Josefa Pecharová.